zpět na seznam

 
 
Substráty pro orchideje, výživa orchidejí
Jaroslav Mácha
 
Orchideje nejsou vzácné kvůli obtížnému pěstování, ale kvůli složitému množení. Mnoho jich obráží jen neochotně a některé netvoří odnože vůbec. Výsev nepatrných semen se musí dělat na půdy, které kromě minerálů obsahují také cukr a vitaminy. Plíseň na nich samozřejmě roste mnohem rychleji než nepatrné rostliny a nezbývá než vysévat sterilně. Na okně bytu s ústředním topením ale můžeme bez problémů pěstovat spoustu krásně kvetoucích orchidejí. Pro začátečníky jsou nejvhodnější kříženci, snad vůbec nejvděčnější jsou kříženci rodu Phalaenopsis, kteří obvykle kvetou půl roku v roce.
 
Nejčastější chyby začátečníků vycházejí z představy, že orchideje rostou v deštném pralese a proto se s nimi má zacházet jako s bahenními rostlinami. Pravdou je pravý opak. Orchideje jsou většinou epifyty čili rostou na stromech aby se dostaly ke světlu. Déšť jim namočí kořeny jen nakrátko a kůra stromu vyschne mnohem rychleji než půda. I ve vlhkém vzduchu hrozí orchidejím uschnutí a tak si dělají zásoby vody podobně jako sukulenty. Mají tlusté listy nebo skladují vodu v pahlízách. Na první pohled si všimneme i odlišných kořenů. U orchidejí chybí tisíce rozvětvených, slaboučkých kořínků. Jejich silné kořeny musí vodu rychle nasát a hlavně vydržet vyschnutí. Potřebují dostatek vzduchu Několik dní v bahně orchidejové kořeny spolehlivě zničí. Ještě horší jsou zplodiny rozkladu, které vznikají v nepřístupu vzduchu. Dostatek vzduchu na kořenech chtějí i ty orchideje, které se po milionech let na stromech vrátily na zem a staly se znovu terestrity. U nich často zmizela sukulence, ale jako památka na život na stromech jim zůstala malá semena, silné, málo větvené kořeny a striktní požadavek na vzdušný a vysychavý substrát.
 
Z popisu života orchidejí je jasné, že se žluťkou ze záhonu moc úspěchů při pěstování nesklidíme. Dejte si pozor na nákupy substrátu pro orchideje, často ho vyrábějí firmy které nemají s pěstováním orchidejí vůbec žádné zkušenosti a výsledek tomu odpovídá. Substrát pro orchideje musí být vzdušný a mírně kyselý. Nejčastěji se používají kousky borové kůry asi 1cm velké, případně smíchané s polystyrenovými granulemi. Čerstvá borová kůra je příliš kyselá, substrát je nutné prolít plavenou křídou (asi 1 lžíce na konev) nebo přidat lžičku vápencové drti (zrnění asi 3 mm) na květináč. Používají se i rašelinové substráty, u nich je ale dvojí riziko- snadné přelití a nevhodná kyselost. Neupravená rašelina je příliš kyselá, vápněná rašelina se může octnout v opačném extrému. Občas se dá u zahradníka koupit rašelinový substrát pH 5-6, který vyhovuje. Nejbezpečnější je pěstování bez substrátu, na kusu kůry, na svazku větviček, na polystyrenu, dokonce i na betonu, jenže musíme rostliny stříkat aspoň dvakrát denně a mít je ve vitrině nebo ve skleníku aby nepřesychaly. Z tropů dovezené rostliny bývají zasazené ve vláknech ze slupky kokosových ořechů.
Zálivku musíme přizpůsobit zrnění substrátu. Kůrové substráty s polystyrenem zalijeme a vyhodíme proteklou vodu, nikdy nenecháme stát květináč ve vodě. Jemnozrnné rašelinové substráty, které se hodí pro rostliny s tenkými kořeny, např. miltonie a jejich křížence zaléváme tak, aby byl substrát mírně vlhký a ne mokrý. Před novým zalitím má substrát vyschnout nebo být jen nepatrně navlhlý, rostliny s vlhkým substrátem nezaléváme. I rašelinový substrát asi po třech měsících prolijeme důkladně, abychom odstranili nahromaděné soli a necháme proschnout. Když hrubozrnný substrát prosychá příliš rychle a rostlina vadne, pokryjeme jeho povrch mechem. Přesazování je totiž pro orchideje dost drastický zásah.
 
V přírodě se orchideje obejdou bez hnojení, v kultuře ovšem musíme přihnojovat. V přírodních podmínkách každý den alespoň několik hodin teče přes kořeny voda a přináší nové živiny. To v bytových podmínkách nenapodobíme. Botanik Hoagland už na začátku minulého století pěkně předvedl efekt pohybu vody při hydroponickém pěstování rajčat- v míchaném roztoku stačilo tisíckrát až desettisíckrát méně živin. Hnojíme kombinovaným hnojivem se stopovými prvky asi jednou měsíčně. Je vhodné používat hnojivo s vyšším obsahem draslíku, např. hnojiva určená pro kvetoucí rostliny. Kapalná hnojiva mívají příliš dusíku, protože sloučeniny ostatních prvků jsou hůře rozpustné a koncentrované kapalné hnojivo se správnými poměry prvků se prakticky nedá sestavit. Používáme asi 10x nižší koncentraci než je v návodu a zvláště opatrní jsme u nového substrátu.
 
Největším problémem při pěstování bývá správná kyselost substrátu, optimální pH je u epifytů 5-5,5 , některé terestrity chtějí mít pH kolem 6,0. V literatuře jsou skoro výhradně chybné údaje, autoři sice uměli botaniku, ale neznali fyzikální chemii a zvolili špatný postup měření. O podrobnostech napíšu později. Pro začátek stačí vědět že tvrdost vody kyselost substrátu snižuje a hnojení amonnými solemi vede naopak k okyselení substrátu. Naštěstí tvrdost pražské vodovodní vody a mírné přihnojování vede ke správnému výsledku. Daleko větší potíže jsou z příliš kyselého substrátu a znovu doporučuji přidat do něj vápencovou drť.
 
Orchideje požadují hodně světla, zvláště vysoké nároky mají rody Vanda a Oncidium. Polední přímé slunce ale umí popálit listy už v březnu. Celoročně je nejlepší východní nebo západní okno, na jižním okně musíme na jaře a v létě stínit, třeba hedvábným papírem. Ve vitrínách vzdálených od okna musíme v zimě přisvěcovat. Pokud jde o teplotu, v bytě s ústředním topením jsou problémy hlavně s chladnomilnými rostlinami. Teplomilný Phalaenopsis se v zimě spokojí s 18-20 stupni a neuškodí mu ani občasný pokles na 6 stupňů přes noc. Nedostatečná teplota se obvykle projevuje nástupem houbových chorob- propadlé černé skvrny na listech. Mezi teplomilnými a temperovanými druhy nebývá velký rozdíl.Ve skleníku mi vedle sebe rostou a kvetou teplomilné orchideje rodů Vanda a Phalaenopsis s temperovanými Coelogyne a Miltonia.
Hlavním vodítkem každého pěstitele je pozorování a trpělivost. Zázračný návod se nedá napodobit. Stačí jiná rychlost odpařování vody a častější zálivka načež se změní bakteriologické poměry a kyselost substrátu a "zaručený" recept nefunguje. Je třeba si pamatovat jak vypadaly rostliny před měsícem a porovnat to se současným stavem a samozřejmě vědět, co jste s nimi dělali. A také nečekat výsledky nějakého zásahu za tři dny. Nejlepší je pozorovat čerstvé přírůstky, rostoucí listy nebo malé semenáčky. Závěrem uvádím příznaky pěstitelských chyb, vycházel jsem z knížky Výživa rostlin substráty voda v okrasném zahradnictví od Soukupa,,Matouše a kol., kterou doporučuji. Doplnil jsem vlastním pozorováním.
 
 

Poruchy výživy a jejich příznaky:
 

Chloróza z nedostatku železa
Světle zelené až nezdravé žlutozelené zbarvení listů, nejdřív pozorovatelné na čerstvých přírůstcích. Miltonie jsou světle zelené vždy, stejně Phalalenopsis pulchra. Téměř vždy je způsobená špatnou funkcí kořenů v příliš kyselém substrátu. Pohnojení železem způsobí v tomto případě ztmavnutí čerstvých přírůstků, po dvou týdnech však přírůstky znovu zesvětlají. Hrozí ztráta kořenů. Prolití substrátu suspensí plavené křídy je nejjednodušší řešení.
 

Vysoké pH substrátu
Tmavě zelené rostliny nerostou, kořeny Paphiopedillum zastaví růst po dotyku se substrátem.. Přesadit, více hnojit kombinovanými hnojivy s dusičnanem amonným, zalévat dešťovou vodou.

 
Nedostatek draslíku
 Listy Phalaenopsis a Vanda uprostřed praskají, Cattleya má zvarhanělé okraje nových listů nebo nově rostoucí listy zůstávají přeložené napůl. Květy jsou špatně vybarvené a malé, silně postižené rostliny vypadají zvadle a nepomůže jim zvýšená zálivka ani vyšší vlkost vzduchu. Po pohnojení 0,5 g/l dusičnanu draselného pozorujeme často zvětšení dalšího květu v květenství. Používat kombinované hnojivo s vyšším obsahem draslíku. Bohatě kvetoucí rostliny mají vysokou spotřebu draslíku, ať jde o orchideje nebo karafiáty.
nedostatek draslíku První příznaky nedostatku draslíku u křížence Phalaenopsis se projevují nepatrným zvlněním nového přírustku.
přihnojení draslíkem Po přihnojení draslíkem je poslední květ na stvolu větší a víc vybarvený.
větší nedostatek draslíku Praskání listu Phalaenopsis Buyssoniana REICHB. F. při větším nedostatku draslíku.
 
Nedostatek dusíku
Oranžové a fialové "podzimní zbarvení" usychajících listů, někdy červenání nových lístků. Alespoň některé rody špatně čerpají dusík z dusičnanů a vyžadují hnojení amoniem. Příznak není příliš spolehlivý, některé rosliny nedokáží tvoři červené barvivo vůbec a jiným zčervenají listy velmi snadno.
 

Nadbytek dusíku
 Lžícovité deformace listů, listy jsou vyduté nebo vypuklé nebo prolamované. Střed listu roste rychleji než jeho okraje. Nepatrný nadbytek dusíku nevadí, při silnější deformaci listů omezíme hnojení.
mírný přebytek dusíku Mírný přebytek dusíku se u Phalaenopsis Buyssoniana REICHB. F. projevuje ohnutím nejmladšího listu.
mírný nadbytek dusíku U křížence Phalaenopsis mírný nadbytek dusíku působí slabé prolamování listu-
značný nadbytek dusíku Deformovaný poslední list semenáčku Phalaenopsis violacea TEIJSM. & BINN. je způsoben značným nadbytkem dusíku
 
Nedostatek hořčíku.
Světle zelené až skoro bílé listy, při podrobné prohlídce vidíme tmavší nervaturu. Kombinovaná hnojiva často neobsahují hořčík, protože se v přítomnosti amonia a fosfátu sráží fosforečnan hořečnatoamonný. Počítá se s vodovodní vodou jako zdrojem vápníku a hořčíku. K chybění hořčíku tedy obvykle dochází při zálivce dešťovou vodou. Hnojíme síranem hořečnatým.
 

Nadbytek fosforu
Žlutý lem starších listů s asi 0,5-1 mm hnědými skvrnkami v lemu. Většina kombinovaných hnojiv má příliš mnoho fosforu, který je v přírodě vzácný, je často limitujícím prvkem a je proto třeba ho v půdě doplňovat. V orchidejovém substrátu proto může dojít k nadbytku. Střídat hnojení kombinovanými hnojivy s hnojením dusičnanem draselným a močovinou.
 

Nedostatek manganu
 Světle zelené chlorotické listy, normální pH substrátu, chloróza nereaguje na hnojení železem. Při nedostatku manganu hrudka manganistanu draselného velikosti hrášku na konev chlorózu odstranila. Viděl jsem jediný případ, po opakovaném hnojení chelátem železa.

Nejčastější chyby jsou nízké pH substrátu, nedostatek draslíku a nedostatek či přebytek dusíku.
 
Přepracovaný a rozšířený článek vyšel v časopis Orchidea 1/2006.
 
zpět na seznam